Prvni zpravy z Ukrajiny aneb prvni dojmy a pojmy

Napsano 15. srpna

Prvni pokus o post na blogu. Blog, ktery jsem si zalozila v predstihu nekdy v kvetnu a cvicne na nej poslala prvni clanek, mi Google vesele mezitim deaktivoval a totalne zablokoval. Diky me dvou mesicni neaktivite si usmyslel, ze nejsem clovek a na moje mesicni uhaneni a prosby o znovuspusteni blogu nereaguje. Tudiz, nove jmeno, nova adresa a prvni clanek. Doufam, ze tentokrat to vyjde. Ti, co dostali prvni hromadny mail, tento clanek necht preskoci. Je to jeho o malinko zkracena verze.

PRIPRAVY

Tak, jak to u priprav byva, jeste minuly tyden se posralo, co se posrat mohlo (chvili jsem si rikala, ze nebudu sprosta, ale lepe to vyjadrit nelze). Ale nic nas nezastavilo, prece se nenechame v tehle fazi odradit, ne? A ze nam ty klacky pod nohy padaly opravdu ze vsech stran - z banky v Cechach, ze spravy naseho bytu v Praze, z Ogilvy Kiev. Pripadala jsem si, jako bych se porad jen tocila a tocila dokola. Jako kdyby me vzdycky nekdo chytil za ruku, aby si me natocil spravnym smerem a pak na me vplivnul tu dalsi veselou novinku. 80% vsech zprav bylo negativnich, furt neco neslo. Ale jak to tak uz nejak chodi, vsechno se nejak pak zaridilo, i kdyz me to asi stalo par sedin navic.

Jinak jsem v Praze v prestavkach mezi pripravami svatby me sestry, balila a balila a balila. Za ten tyden jsem mela celkem v souctu naspano 30hodin. A dle prepokladu jsem dobalila v nedeli v pul paty rano, 3 krasny hodky spanku, pak uz prijeli stehovaci. Posledni zarizovani v pondeli a beach na odreagovani, a vecer posledni pivecko, u ktereho jsem uz spis jen usinala a kolem 9 jela spici stojici domu. Jeste ze prselo, jinak bych fakt usnula i za chuze.

CESTA

Gromita, nasi kocicku, jsem jeste statecnejsi nevidela. Do prenosne klicky se ji sice jako vzdy nechtelo a prskala a mnoukala a ztratila asi bambilion chlupu, ale pak se uklidnila a celou cestu ani nedutala, jen porad pozorovala. Jednu vec jsem zjistila. Letet se zviretem je jednodussi, nez by si clovek myslel. Zaplati za nej jako za nadvahu (takze doporucuju dva dny nedavat zrat;-))) ) a muze si ho s sebou vzit na palubu do letadla. (Nechapu, co by delali, kdyby na stejnem letu byl tezky alergik... ale rekla jsem si, ze to neni muj problem, bohuzel.) Ta obrovska vyhoda spociva v tom, ze pokud clovek nenarazi na vylozeneho nepritele zvirat, tak najednou vsechny ty studene a bezejmene tvare pookrejou, smeji se na vas, bavi se s vami, ukazuji fotky svych milacku na mobilu, ale hlavne vam splni prvni posledni. Takze jsme nakonec s Anickou sedely samy a dali si Gromitka v krabici mezi sebe na sedadlo. Letusky nam davaly jidla a piti co hrdlo racilo. Behem letu jsme obcas pootevrely Gromitovi i dvirka, aby mohla vykukovat. To ji bavilo zejmena tehdy, kdyz rozdavali jidlo. Ale nic nechtela. Na letisti nahlidli do jejiho zvireciho pasu, pokyvali hlavou a pustili nas. Zadny razitko, nic.. to jsem zvedava, jak nam pri odletu budou tvrdit, ze jsme to razitko museli mit.

PRVNI DOJMY

Kiev je krasny, voni uplne jinak nez Praha.. tak trochu starejc. Hlavne ty nezrekonstruovane domy.. to pak clovek radej ani nepatra po tom, co se to tam vsechno misi za vune:-) Nebudu tu nudne popisovat, co a jak. Snad jen par perlicek:

- uz petkrat jsem dostala pecku od nasi pracky... cely ruce me z toho ted brni.. Nemaj tu nikde uzemneni na zasuvkach, takze si asi budu muset zvyknout. U pracky jsem ale vychytala figl. Staci si stoupnout do predsine, na drevenou podlahu, pak to mnou neprobiji:-)))) jen se musim notne natahnout. A probiji jen buben, takze jde jen o vyndani pradla a opetovne nalozeni. U kavovaru, pocitace a jinejch pristroju to budu muset resit nejakym drevenym prknem asi;-))) a holinky na doma si poridim:-)))

- je tu kolem 35 a vedro. V noci je krasnych "studenych" 29. Takze si umite predstavit, jaka je to parada, kdyz topeni v koupelne nema zadne kohouty na ovladani a topi o sto sest.

- v koupelne pod vanou mame diru, ktera vede buh vi kam... nekdo to tam proste jen zapomnel zazdit. Samozrejme, je to nejoblibenejsi kout Gromita.. ale to tak moc oblibeny, ze se od nej nechce hnout, a bud tam spi nebo si ho hlida. Kdyz ji nahodou vyzeneme a zavreme dvere od koupelny, tak tam sedi a cuci a mnouka a mnouka. A kdyz ji zvednem a neseme pryc, muze si krk vykroutit, jak se tam diva. I za roh. Co v te dire je a proc ji tak hlida... radej nemyslet.

- krome probijejici pracky, diry a topeni mame ale v koupelne i jednu super vec. Zrcadlo na strope:-)

- Gromitovi jsme koupili to nejlepsi jidlo.. prave, fakt vonave.. prvniho se dotkla mirne, druhe po nasem donuceni ze ctvrtiny snedla a pak vesele vyblinkala.. takze neni nad nepravy falsovany Whiskas.. to uz poznala z dalky ten hnusny fialovy pytlicek a hned to zacala zrat.. kdepak, snaz se dat svy kocce, ktera je zvykla na ty Whiskas nahrazky masa, opravdovy kus flakoty. Jen se bude ofrnovat.

- anglicky tu umi mozna tak pristehovalci a neukrajinci. Takze se kazdy den ucim hodku rusky. A jde to veeeeeelmi pomalu. Na dalsi mesic se spoleham na dorozumivani rukama, nohama. Zatim to nejak jde.

- dnes jsem konecne pochopila nalepene divne minikrabicky na vrchu kazde skrine a kazdeho supliku, zevnitr. Rano jsem po prichodu na balkon byla napadena... asi tisici malyma molama. Kde se vzali, nevim. Ale vubec se mi nelibilo, ze mi ty potvory sedi na tom ciste vypranem, povesenem pradle. No nic, nenechali jsme nic nahode a hned se vyzbrojili. Takze nase protimolova ochrana je ted vsude dvoji a balkon jsem radne vysprejovala. Jen doufam, ze to ty potvory zabilo. Par se jich sice dostalo dovnitr, ale zustali chvilu na okne a pak pochcipali a popadali na parapet.. sami od sebe. Takze uz se ani nedivim, proc maji sitky proti komarum v kazdem okne, kdyz jsem tu komara zatim nepotkala.. To je jen kvuli jinemu hmyzu. V loznici jsme take dnes za oknem meli podivny roj broucku. Nastesti se bud nedostali dovnitr a nebo rovnez pochcipali hned za oknem.

- vsimla jsem si autobusovych zastavek. par je jich tu normalnich.. par ale taky absolutne neoznacenych.. je tam budka s lavickou, kde cekaji lidi.. sem tam prijede maly autobus, par lidi nastoupi, par vystoupi... zadna cisla, jizdni rady, cilova stanice, nic... jak vedi, kam co jede, kdy co jede, je mi jeste zahadou, ale prijdu tomu na kloub.

- vsechno je tu tak trochu nedomyslene, takze umisteni vypinacu nebo i ovladani na plynovy sporak je velice srandovni, bez jakehokoliv radu, ci systemu.. proste tady je vypinac a je to. Treba na osvetleni cele chodby v baraku je jeden vypinac, v prvnim patre (nikolik u vchodovych dveri). Takze kdyz clovek prijde v noci domu, musi vyjit to jedno patro a pak si teprv rozsvitit. V momente, kdy dojde ke svemu bytu, uz to pak ale zas nemuze zhasnout.. Ledaze by si nechal otevrene dvere od bytu, sel dolu, zhasnul a po tme sel zas zpatky ke svemu bytu. Oni to resi tak, ze prvni prichozi to svetlo zapne a pak to sviti celou noc.. Ten, kdo si rano prvni vzpomene, to zas pak vypne (dnes jsem to byla ja pri vyhazovani krabic v dve odpoledne). Coz me, ktera se snazi aspon trochu na to zivotni prostredi myslet, dohani k silenstvi. Minibaterky na klicenku to vyresi, aspon pro muj klidny spanek.

- recyklace odpadu? Takove slovni spojeni v Ukrajinstine neexistuje.

- prace.. vcera jsem konecne rozeslala zivotopisy a pet minut na to dostala telefonat... uz jsem jasala, jak to bude jednoduche.. byla to ale spolecnost, ktera sidli v jinem meste (ze by dalsi stehovani? ;-))) ).. furt jsem si ale rikala, ze je to super, ze to asi bude lehci, nez jsem si myslela.. no, dneska v podstate cekam na telefonu a nic:-)))) jedna moznost se mi rysuje, ale nebudu nic zakrikavat.

Krabice dorazily prekvapive uz vcera vecer, a dnes uz je vse vybalene a uklizene... MAME DOMOV!!! :-) Takze dneska prvni decentni party s mini komunitou Cechu a dalsi jine naplavy. Myslim, ze se nam tu bude libit:-)