News in English

I know I'm lacking behind, so far the first news are in Czech. Give me two days, I'll fix it.

Relax v Odese - kdo rekl, ze je to idealni dovolenkarske misto?

Vedeli jsme, ze Will bude potrebovat oraz a tak uz predem jsme pocitali s tydnem dovolene. Na to, abychom se poradne aklimatizovali, jsme se rozhodli vyrazit na dovolenou po Ukrajine. Cestovali jsme smerem jih, cilova destinace Odesa. Nejakych 480 km po nejlepsi dalnici v zemi trva bez prestavky skoro 6 hodin. A to proto, ze jejich dalnice ma stejne diry jako silnice u nas na nejzapadlejsich vesnicich. Obcas se stane, ze dalnici opravuji a doprava je svedena na jednu stranu dalnice.. bez znaceni, bez zabran. Takze proti sobe jezdi auta a kamiony, na jedne strane dalnice, rychlosti 90-150km v hodine bez jakehokoliv znaceni, ktery ze trech pruhu je vyuzivan pro jaky smer. Pruhy jsou oddeleny prerusovanou caru a v podstate smer jizdy pro dany pruh si kazdy urcuje individualne. V kazdem z nich jsme videli auto jet v pomyslnem protismeru. Trochu nervy, ale cestou zpatky uz jsme je meli zeleznejsi.

Cestou na jih jsem si udelali mezizastavku a podivali se na Sofijsky park v Umanu, ktery je vybudovan na vzdani holtu nesmirne krasy Sofie. Snoubenku Sofii, ktera byla puvodem z Recka, koupil od jejiho puvodniho manzela ukrajinsky vladar. A jelikoz park reflektoval jeji krasu, je opravdu velmi pekne udelany a bombasticky, plny soch Reckych bohu, vodopadu, jezirek, zakouti, lesu, aleji apod. Skoda jen, ze si vladare Sofie vzala, nechala si vybudovat tento obrovsky park a pak mu utekla s jeho synem.

Odesa – vyletni mesto Ukrajinske smetanky. Mno, nevim. Ja kdybych byla Ukrajinska smetanka, tak radeji letim do Chorvatska, Recka, Italie. Odesa ma jeden milion obyvatel a je to bordel, prach a spina. Zacpy tam jsou v jakoukoliv denní domu. Centrum je, v podstate az na budovu divadla a jeden parcik s ukrajinskou krizikovou fontanou, nezajimave. Byt se Odesa pysni popularitou pro vyjimecnou architekturu a historicke centrum. Vyjimecna architektura se tam urcite nekde skryva, pod obrovskymi nanosy casu, lenosti, nezajmu, prachu, spiny a bordelu. Jinak receno, baraky jim tam az na statni budovy opet padaji na hlavu. Vyjimkou byla ulice blizko centra, která se rekonstruovala komplet cela, jako uplne komplet – silnice, chodniky, tramvajove koleje, domy apod. Vypada to, ze bud nedelaji nic a nebo to berou od zakladu. Leseni ala ukrajinsti stavebnici se jmenuje „tamdle ztlucu par prken do vysky dohromady a je to ne?“. Nic krivejsiho a vrklavejsi jsem nevidela.

Poprve jsem si taky zacala poradne cenit prace prazskych pamatkaru. Vim, ze obcas zpusobuji problemy tam, kde uplne nemusi a naopak obcas povoli neco, co by povolit nemeli. Ale presto ten raz centra Prahy pomahaji zachovat. To fakt clovek oceni az pri cestovani. A nikde mi to nedochazi tak moc, jako tady. Jedno pekne namesti v centru s upravenym mini parkem je obklopeno dvoupatrovymi koloniajnimi domy. Místo, aby je opravili, někdo nekoho podplati, jeden z tech domu zboura a na jeho místo necha vystavet 15ti patrovy barevny panelak. At si říká kdo chce, co chce. Zacala jsem milovat prazske pamatkare.

Tramvaje tu jsou ty puvodni české, jen o něco smutnejsi, utrapenejsi a utrmacenejsi. Melou z posledního a vubec nejsou rady, ze ještě nemuzou odejit na svůj zaslouzeny odpocinek.

Jedine, na cem je alespon trochu videt snaha se tvarit jako krasne dovolenkove místo, jsou restaurace v okoli centra. Ty hezke. Na jejich spocitani mi staci prsty na rukou. Nicmene, co se interieru i exterieru tyce, clovek si pripada, ze se najednou octl v jinem svete. Ve svete, ve kterem si kdosi (majitel restaurace, architekt) uvedomuje, ze na vzezreni, upravenosti, napaditosti a uklizenosti zalezi. I kvalita jidla tomu odpovida. Celkovy dojem je ale pokazen servisem, který bych spise nazvala „co mam jako delat s temadle lidma u stolu, který byl pridelen me?“. Ze vetsinou nemluvi v pry mezinarodne vyhlasenem letovisku anglicky, ok. Uz to umime i cist a něco i rozumime. Ze nevedi, co maj na listku, no stane se i u nas. Něco, co jsem však ještě s takovou pravidelnosti nikde na svete nezazila a je pro me sokujici, jak něco tak logickeho nikomu tady nedochazi, je posloupnost s jakou prinasi jidla na stul. Jednoduche – mame objednany predkrmy, hlavni jidlo, ke kteremu je obcas zvlast priloha. Na stole se nam to ocita VŽDY naprosto chaoticky. Uvedu jeden priklad. Ja dostanu predkrm, hlavni jidlo i prilohu najednou. Vsichni ostatní cekaji. Jim, protože vime, ze cekat je zbytecne. Dojidam, Willovi prinasi hlavni jidlo a prilohu. V pulce jezeni mu prinesou predkrm. Dále pak hlavni jidlo Grahamovi (Willuv tata), bez prilohy a hlavni jidlo Jo (Willova mama). Anicka stále ceka a zobe od nas. Ostatní rovnez dojidaji, ji pomalu, cekame furt na Anicky predkrm. Nicmene, pomaleji to nejde. Maji 20 minut snezeno a prichazi Anicky predkrm. Ten je po dalsich 15ti minutach nasledovan Grahamovou prilohou. Cisnik se strasne divi tomu, proc ji ten stary pan nechce, když si ji objednal. Ze mela byt k tomu jidlu, které před vice jak pul hodinou snedl, vi, ale porad to nechape. A tak je to tady porad.

More. Hm, co bych tak rekla. Slysela jsem, ze je u Odeasy spinave. Na první vyhlasene oblibene plazi jsem se neodvazila vstoupit. Na druhé, trochu dal od města, jsem se pokusila. Po par tempech mezi odpadky a kalnou vodou jsem litovala. Primo na plazich se tu stavi obrovske hotelove komplexy, které se na spanelskych ostrovech v dnesni době bouraji. Spravne se říká, ze z cizich chyb se clovek nepouci. Pisecne plaze jsou pokryty cigaretovymi nedopalky. Na obzoru je neustale videt minimalne 10 obrovskych tankeru. Na plazi jsem usoudila, ze topless se tu asi moc nenosi, takze mam opaleny raminka. Jednu holku jsme videly. Když se opalovala, mela specialni prilepovaci „krytky“ na bradavky (velka prsa, velke bradavky, relativne velke krytky – asi by mi zakryly cely prsa). Když sla do vody nebo nekam po plazi, krytky odlepila, vzala si prsa do rukou a takhle s nima chodila do ty doby, nez si zas nasadila krytky nebo byla po prsa ponorena ve vode. Co je tohle za topless, mi je zahadou.

Zaroven jsme zjistili, ze i tady zebractvi umi spadat do skatulky „organizovany zlocin“. Ale nezebraji deti nebo telesne postizeni. Jo sla jeden vecer dat jidlo a piti postarsi pani, ktera cely den opila sedela nebo polo-lezela na chodniku kousek od nas. Chvili se spolu bavily. Pani byla moc vdecna, chvilema porad plakala a dekovala. Jo byla rada, ze ji mohla pomoct. Ta pani se ji nikdy nezeptala na penize. Nicmene, Jo se o ni trochu bala, a tak ji vecer pozorovala jeste z okna. A najednou vidi, jak se pani, ktera je uz v tu dobu v silne podnapilem stavu, zveda a v podstate uplne bez problemu miri skoro uplne rovne na lavicku pod nasimi okny. Tam doseda a potkava se s mladym klukem, kteremu predava obrovsky balik penez. Mladik vse spocita, penize si nechava a odchazi ke stanku. Tam zakoupi lahev vodky, vraci se k nasi zebracce a vodku ji predava. Pani flasku otevira a po dalsi tri hodiny s nim a jeste jednou dalsi slecnou pije a pije. Oni piji pivo, ona svoji vodku. Bavi se vesele, smeji se jak stari dobry znami. Pani normalne gestikuluje, nejevi znamky opilosti. A to i presto, ze jeji flaska je po nejakych trech hodinach temer prazdna. Pak uz nase pozorovani vzdavame, a jdeme spat. Dva dny na to se situace opakuje. Postarsi zebraci-alkoholici jsou tam uz dva, stejne tak jako mladi pasaci zebraku. Zrejme si planuji taktiku na vetsi ulovek.

Cely vylet do "krasne" Odesy nas vetsinu stal strevni potize, me poradnou strevni chripku. Jeden mistni tvrdi, ze to je tutove z more. Druhy zas z jidla. Treti z pitny vody. Pravda bude asi nekde mezi. Pristi letni dovolenou jedem na Krym. Buh vi, jak to ted bude vypadat s Rusakama a jejich brousicimi se zuby na oblasti, kde jich zije velky pocet. Tak abychom to jeste pristi leto stihli.

Odesa pro me není mistem odpocinku pro dovolenou. Jednou třeba bude. Az se vse opravi, omezi se doprava a lide se nauci po sobe uklizet. 50 let tomu davam, nez si ten potencial mistni opravdu uvedomi.

A par novinek z Kyjeva na zaver

Koupelnu jsme uz prekrtili na saunu, alespon v letnich mesicich. Sprchovat se zde téměř nemá smysl, protože clovek se ususi a nez udela ty dva kroky, aby vylezl z vany, tak je opet splaven. Nicmene, poslední dva dny se zacalo mirne ochlazovat, takze uz je ani nebudeme honit, aby nam to vypnuli. Ještě bychom je pak honili zas celou zimu, aby nam to v zime topilo. Kdepak. Pristi duben jim to oznamime, třeba to do cervna bude.

A nasli jsme další vychytavku naší koupelny a mam takovy pocit, ze to nebude poslední prekvapeni, které si na nas prichystala. Obcas nam piskaji stoupacky. Zatím sem neprisla na kloub tomu, jestli to ma nejakou pravidelnost, nebo jestli to nahodne piska nasim sousedum, ale jevi se to piskat nejvic v koupelnovych rannich a vecernich spickach. Trochu blby, když si chcete prispat nebo jit driv spat. Loznici mame bohuzel hned u naší kouzelne koupelny.

S moji praci je to vselijake. Včera jsem mluvila s jednim headhunterem, který je zdejsi a vidi jako velky problem, ze muj pritel pracuje v Ogilvy. Je to pro ne pry nestandardni a spise neakceptovatelne. Jak moc si vymysli, bohuzel neumim posoudit. Nicmene, lhat nebudu a jdu do toho rizika, ze „mi nikdo v reklame mimo Ogilvy praci neda“. Jsem profesional, lhat nemam zapotrebi. A i kdybych o tom uvazovala, velikost reklamniho trhu to moc neumoznuje. Ja v podstate muzu zkouset shanet praci v 5ti agenturach, co mají mezinarodni klienty. Ty mensi roztristene, s lokalnimi klienty, pro me bohuzel neprichazeji v uvahu. A ututlat to, ze se neznam s Willem, se mi asi nepodari. Na to mam tu pusu moc prorizlou. Takze, prilezitosti je pomalu, ale nejak to dopadne, ne? :-) Ale jako zena v domacnosti se nemam spatne, po tydnu si to zatim velmi uzivam, a vsichni kolem me taky, protoze nemusi nic delat. Vcera jsem dokonce uvarila svoje prvni lasagne, tolik casu mam:-) a velmi se i povedly. Takze, pristi promitani nebudou kupovany hnusny, ale domaci dobry, slibuju.

Anicka ma za sebou první tyden skoly a vypadala nadsena. Libi se ji tam a moc se snazi, aby vse zvladala bez problemu.

V dobu, kdy tenhle blog dopisuju, je uz docela kosa, i kdyz krasne. Po tech vedrech v podstate mrzneme a v kavarnach tu pri 20ti stupnich sedi vsichni zabaleni v prikryvkach. Ja na to konto zjistila, ze jsem v Praze nechala nasi perinu, takze ted nejakou dobu budem spat s Willem ve spacacich:-)))

Prvni zpravy z Ukrajiny aneb prvni dojmy a pojmy

Napsano 15. srpna

Prvni pokus o post na blogu. Blog, ktery jsem si zalozila v predstihu nekdy v kvetnu a cvicne na nej poslala prvni clanek, mi Google vesele mezitim deaktivoval a totalne zablokoval. Diky me dvou mesicni neaktivite si usmyslel, ze nejsem clovek a na moje mesicni uhaneni a prosby o znovuspusteni blogu nereaguje. Tudiz, nove jmeno, nova adresa a prvni clanek. Doufam, ze tentokrat to vyjde. Ti, co dostali prvni hromadny mail, tento clanek necht preskoci. Je to jeho o malinko zkracena verze.

PRIPRAVY

Tak, jak to u priprav byva, jeste minuly tyden se posralo, co se posrat mohlo (chvili jsem si rikala, ze nebudu sprosta, ale lepe to vyjadrit nelze). Ale nic nas nezastavilo, prece se nenechame v tehle fazi odradit, ne? A ze nam ty klacky pod nohy padaly opravdu ze vsech stran - z banky v Cechach, ze spravy naseho bytu v Praze, z Ogilvy Kiev. Pripadala jsem si, jako bych se porad jen tocila a tocila dokola. Jako kdyby me vzdycky nekdo chytil za ruku, aby si me natocil spravnym smerem a pak na me vplivnul tu dalsi veselou novinku. 80% vsech zprav bylo negativnich, furt neco neslo. Ale jak to tak uz nejak chodi, vsechno se nejak pak zaridilo, i kdyz me to asi stalo par sedin navic.

Jinak jsem v Praze v prestavkach mezi pripravami svatby me sestry, balila a balila a balila. Za ten tyden jsem mela celkem v souctu naspano 30hodin. A dle prepokladu jsem dobalila v nedeli v pul paty rano, 3 krasny hodky spanku, pak uz prijeli stehovaci. Posledni zarizovani v pondeli a beach na odreagovani, a vecer posledni pivecko, u ktereho jsem uz spis jen usinala a kolem 9 jela spici stojici domu. Jeste ze prselo, jinak bych fakt usnula i za chuze.

CESTA

Gromita, nasi kocicku, jsem jeste statecnejsi nevidela. Do prenosne klicky se ji sice jako vzdy nechtelo a prskala a mnoukala a ztratila asi bambilion chlupu, ale pak se uklidnila a celou cestu ani nedutala, jen porad pozorovala. Jednu vec jsem zjistila. Letet se zviretem je jednodussi, nez by si clovek myslel. Zaplati za nej jako za nadvahu (takze doporucuju dva dny nedavat zrat;-))) ) a muze si ho s sebou vzit na palubu do letadla. (Nechapu, co by delali, kdyby na stejnem letu byl tezky alergik... ale rekla jsem si, ze to neni muj problem, bohuzel.) Ta obrovska vyhoda spociva v tom, ze pokud clovek nenarazi na vylozeneho nepritele zvirat, tak najednou vsechny ty studene a bezejmene tvare pookrejou, smeji se na vas, bavi se s vami, ukazuji fotky svych milacku na mobilu, ale hlavne vam splni prvni posledni. Takze jsme nakonec s Anickou sedely samy a dali si Gromitka v krabici mezi sebe na sedadlo. Letusky nam davaly jidla a piti co hrdlo racilo. Behem letu jsme obcas pootevrely Gromitovi i dvirka, aby mohla vykukovat. To ji bavilo zejmena tehdy, kdyz rozdavali jidlo. Ale nic nechtela. Na letisti nahlidli do jejiho zvireciho pasu, pokyvali hlavou a pustili nas. Zadny razitko, nic.. to jsem zvedava, jak nam pri odletu budou tvrdit, ze jsme to razitko museli mit.

PRVNI DOJMY

Kiev je krasny, voni uplne jinak nez Praha.. tak trochu starejc. Hlavne ty nezrekonstruovane domy.. to pak clovek radej ani nepatra po tom, co se to tam vsechno misi za vune:-) Nebudu tu nudne popisovat, co a jak. Snad jen par perlicek:

- uz petkrat jsem dostala pecku od nasi pracky... cely ruce me z toho ted brni.. Nemaj tu nikde uzemneni na zasuvkach, takze si asi budu muset zvyknout. U pracky jsem ale vychytala figl. Staci si stoupnout do predsine, na drevenou podlahu, pak to mnou neprobiji:-)))) jen se musim notne natahnout. A probiji jen buben, takze jde jen o vyndani pradla a opetovne nalozeni. U kavovaru, pocitace a jinejch pristroju to budu muset resit nejakym drevenym prknem asi;-))) a holinky na doma si poridim:-)))

- je tu kolem 35 a vedro. V noci je krasnych "studenych" 29. Takze si umite predstavit, jaka je to parada, kdyz topeni v koupelne nema zadne kohouty na ovladani a topi o sto sest.

- v koupelne pod vanou mame diru, ktera vede buh vi kam... nekdo to tam proste jen zapomnel zazdit. Samozrejme, je to nejoblibenejsi kout Gromita.. ale to tak moc oblibeny, ze se od nej nechce hnout, a bud tam spi nebo si ho hlida. Kdyz ji nahodou vyzeneme a zavreme dvere od koupelny, tak tam sedi a cuci a mnouka a mnouka. A kdyz ji zvednem a neseme pryc, muze si krk vykroutit, jak se tam diva. I za roh. Co v te dire je a proc ji tak hlida... radej nemyslet.

- krome probijejici pracky, diry a topeni mame ale v koupelne i jednu super vec. Zrcadlo na strope:-)

- Gromitovi jsme koupili to nejlepsi jidlo.. prave, fakt vonave.. prvniho se dotkla mirne, druhe po nasem donuceni ze ctvrtiny snedla a pak vesele vyblinkala.. takze neni nad nepravy falsovany Whiskas.. to uz poznala z dalky ten hnusny fialovy pytlicek a hned to zacala zrat.. kdepak, snaz se dat svy kocce, ktera je zvykla na ty Whiskas nahrazky masa, opravdovy kus flakoty. Jen se bude ofrnovat.

- anglicky tu umi mozna tak pristehovalci a neukrajinci. Takze se kazdy den ucim hodku rusky. A jde to veeeeeelmi pomalu. Na dalsi mesic se spoleham na dorozumivani rukama, nohama. Zatim to nejak jde.

- dnes jsem konecne pochopila nalepene divne minikrabicky na vrchu kazde skrine a kazdeho supliku, zevnitr. Rano jsem po prichodu na balkon byla napadena... asi tisici malyma molama. Kde se vzali, nevim. Ale vubec se mi nelibilo, ze mi ty potvory sedi na tom ciste vypranem, povesenem pradle. No nic, nenechali jsme nic nahode a hned se vyzbrojili. Takze nase protimolova ochrana je ted vsude dvoji a balkon jsem radne vysprejovala. Jen doufam, ze to ty potvory zabilo. Par se jich sice dostalo dovnitr, ale zustali chvilu na okne a pak pochcipali a popadali na parapet.. sami od sebe. Takze uz se ani nedivim, proc maji sitky proti komarum v kazdem okne, kdyz jsem tu komara zatim nepotkala.. To je jen kvuli jinemu hmyzu. V loznici jsme take dnes za oknem meli podivny roj broucku. Nastesti se bud nedostali dovnitr a nebo rovnez pochcipali hned za oknem.

- vsimla jsem si autobusovych zastavek. par je jich tu normalnich.. par ale taky absolutne neoznacenych.. je tam budka s lavickou, kde cekaji lidi.. sem tam prijede maly autobus, par lidi nastoupi, par vystoupi... zadna cisla, jizdni rady, cilova stanice, nic... jak vedi, kam co jede, kdy co jede, je mi jeste zahadou, ale prijdu tomu na kloub.

- vsechno je tu tak trochu nedomyslene, takze umisteni vypinacu nebo i ovladani na plynovy sporak je velice srandovni, bez jakehokoliv radu, ci systemu.. proste tady je vypinac a je to. Treba na osvetleni cele chodby v baraku je jeden vypinac, v prvnim patre (nikolik u vchodovych dveri). Takze kdyz clovek prijde v noci domu, musi vyjit to jedno patro a pak si teprv rozsvitit. V momente, kdy dojde ke svemu bytu, uz to pak ale zas nemuze zhasnout.. Ledaze by si nechal otevrene dvere od bytu, sel dolu, zhasnul a po tme sel zas zpatky ke svemu bytu. Oni to resi tak, ze prvni prichozi to svetlo zapne a pak to sviti celou noc.. Ten, kdo si rano prvni vzpomene, to zas pak vypne (dnes jsem to byla ja pri vyhazovani krabic v dve odpoledne). Coz me, ktera se snazi aspon trochu na to zivotni prostredi myslet, dohani k silenstvi. Minibaterky na klicenku to vyresi, aspon pro muj klidny spanek.

- recyklace odpadu? Takove slovni spojeni v Ukrajinstine neexistuje.

- prace.. vcera jsem konecne rozeslala zivotopisy a pet minut na to dostala telefonat... uz jsem jasala, jak to bude jednoduche.. byla to ale spolecnost, ktera sidli v jinem meste (ze by dalsi stehovani? ;-))) ).. furt jsem si ale rikala, ze je to super, ze to asi bude lehci, nez jsem si myslela.. no, dneska v podstate cekam na telefonu a nic:-)))) jedna moznost se mi rysuje, ale nebudu nic zakrikavat.

Krabice dorazily prekvapive uz vcera vecer, a dnes uz je vse vybalene a uklizene... MAME DOMOV!!! :-) Takze dneska prvni decentni party s mini komunitou Cechu a dalsi jine naplavy. Myslim, ze se nam tu bude libit:-)